Čím dál víc frankofilní Diana Damrau
Apr 17, 2017
Jednou z hlavních tváří letošního festivalu Pražské jaro je německá sopranistka Diana Damrau, která v současnosti se svým svěžím, plným a kulatým hlasem exceluje v koloraturních rolích i v klasickém italském bel cantu. Rodačka z Bavorska studovala a začínala profesionální operní dráhu ve Würzburku. Pokračovala pak přes Mannheim a Frankfurt až na nejslavnější pódia světa – do Mnichova, Salcburku, Vídně, Milána, Londýna a New Yorku. K jejím nejčastějším úlohám patřila Mozartova Královna noci. Podílela se v titulní roli Salieriho opery Europa riconosciuta na znovuotevření La Scaly v roce 2004, o sedm let později zazářila v Bavorské státní opeře jako představitelka všech hrdinek Offenbachových Hoffmannových povídek v jednom představení. Zpívala a zpívá Zerbinettu, Lucii, Elvíru, Rosinu, Gildu, Adinu, ale také Manon, Donnu Annu, Paminu a Violettu… Ztvárnila i titulní roli ve světové premiéře opery A Harlot’s Progress od mladého britského autora Iaina Bella v Divadle na Vídeňce. Diana Damrau je rovněž pravidelnou koncertní pěvkyní v písňovém a oratorním repertoáru. V Praze byla poprvé v říjnu 2014. Zpívala na operním recitálu za doprovodu PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Lukasze Borowicze. Na pódiu Smetanovy síně s ní byl i její manžel, basbarytonista Nicolas Testé.
Ráda se smějete, je to slyšet i v telefonu… Asi ano, jsem dost pozitivní bytost, díky Bohu. Což v životě dost pomáhá. Jsem šťastná, že mohu dělat, co dělám, jsem ráda za svou profesi, jsem vděčná za svou rodinu, i když ani to někdy není snadné… Nacházím se v životě na velmi šťastné pozici.
Jak se vaše pozitivní naladění snáší s tím, že řada operních rolí je spíše tragických?Mám v sobě více stránek. Tu tmavou i tu světlou. Dvě duše. Takže si samozřejmě užívám i tragické role. Mám teď za sebou debut v Metropolitní opeře v Gounodově Romeu a Julii. Je to teď jedna z mých nejmilejších rolí. Skoro jako očista duše. Jako modlitba naděje. Poselství o tom, že musíme bojovat za svá práva, za svou lásku, že musíme být pravdiví až do konce… Bylo to nádherné. A moci umírat v náručí kolegy Vittoria Grigola…! Teď zpívám Puritány – operu se šťastným koncem. Většina tragických oper jinak takhle dobře nekončí.